Nové technologie přichází každý den, proto se průběžně vzdělávám, abych s nimi držel krok.

Když se na konci základní školy rozhodovalo, kdo čím bude, bez dlouhých úvah jsem zvolil elektrotechnickou průmyslovou školu. Jako náhradní školu pak stavební průmyslovou školu. Nedopatřením však došlo k záměně pořadí škol a já se stal bez velkých protestů stavařem.

Na čas jsem odložil pájku, dráty a součástky a chopil se rýsovacího pera a kreslicího papíru. Stavařině jsem se po střední škole věnoval pouze dva roky. Pak mě osud zavál do dalších zajímavých koutů pracovního trhu i na další školy. Měl jsem možnost přičichnout k povolání grafika, obchodníka nebo jsem řešil technické požadavky a klientské změny při výstavbě velkého bytového domu. Cokoliv jsem dělal mě něčemu naučilo a všechny znalosti ze škol se mi hodí i dnes.

A jak jsem se dostal k výučnímu listu v oboru elektro? V padesáti letech jsem se přihlásil na učiliště a po dvou letech strávených odpolední výukou na Střední škole strojírenské a elektrotechnické v Brně jsem složil státní zkoušky. Stal jsem se elektrikářem. Splněný sen z dětství!

V průběhu docházky na učiliště jsem vypomáhal profíkovi z oboru. Krom běžných instalací silnoproudých rozvodů jsem měl možnost montovat zabezpečovací techniku – kamery, kouřová čidla, pohybové senzory apod. Mám za sebou desítky drobnějších instalací, i kompletní rekonstrukci elektroinstalace menšího bytu v centru Brna, která hladce prošla revizí. 

To, jak silně kope elektrický kůň, vím zhruba od 10 let. Od té doby z něj mám velký respekt.